Když se řekne slovo koberec, je tím dnes míněná podlahová textilní tkanina. Ovšem historicky to tak zcela není, protože velkou popularitu měly nástěnné koberce, určené vedle estetické funkce zejména pro zateplení studených místností a případně zvukovou izolaci. Dnes se většinou uvádějí jako goblény či gobelíny podle jejich výrobců v Paříži, případně i jako tapisérie
Za kolébku koberců se považuje Asie, případně Arábie, ale není to tak zcela jisté. Na druhou stranu o významu této oblasti pro rozvoj koberců připomíná i tradiční pojem “koberec perský”.
Jak to začalo?
Perské koberce se začaly vyrábět asi kolem roku 500 před naším letopočtem, z té doby se také dochoval jeden, uložený dnes v leningradské Ermitáži.
Jak se pozná perský koberec
Ručně tkané koberce se dají rozdělit podle více hledisek. Je to zejména materiál, vzor a hlavně vazba. Z klasických asijských vazeb se setkáme nejčastěji s tzv. perským a tureckým uzlem. Výrazným znakem uzlu perského (senneh nebo farsibaff) je jeho asymetrie. Vlasová nit má uzel kolem jedné osnovní nitě a druhou osnovní niť obtáčí již jen smyčkou. Na rozdíl od toho turecký uzel (ghirdes) je symetrický s tím, že jeho vlasová niť se rovnoměrně ovíjí kolem dvou osnovních nití a oba konce vlasové niti vycházejí na povrch koberce mezi těmito osnovními nitěmi. Jednoduše to lze vyjádřit, že perský uzel je ve tvaru L a turecký ve tvaru U.
Způsob tkaní
Perský uzel se váže od konce nitě a po uvázání se niť odstřihne. Konec vlasové nitě se pak navádí do další dvojice osnovních nití. Každou řadu uzlíků je nutno zpevnit tak, že přes všechny osnovní nitě se vede jeden nebo dva útky, které se přirazí k hotové tkanině, tedy k řadě nových uzlíků, zvláštním hřebenem. Pak následuje další řada uzlíků.
Na perské koberce se také používá uzel přes čtyři osnovy, místo dvou. Říká se mu jufti a tkaní s ním je rychlejší, proto se používá často na velkoplošné koberce. Výsledkem je ale řidší tkaní, a tím pádem menší odolnost a trvanlivost.
Dekory
Asymetrické perské uzly jsou výhodnější pro tvorbu více zakřivených tvary, jako jsou třeba květiny. Naopak symetrické uzle se používají spíše pro přímočaré a geometrické tvary. Ale šikovný tkadlec si i tím poradí.
Materiál
Na koberce se používají všechny přírodní materiály, vlna, bavlny i hedvábí. Na osnovní nitě používají kočovné kmeny i kozí či velbloudí srst.
Kvalita
Kvalita koberce se hodnotí podle počtu uzlů na m2, a je jich na tisíce. Hrubé (řídké) tkaní je pro 25 tisíci, ale u velmi jemných (hustých) jich bývá i více jak 400 tisíc. Ty nejjemnější mohou mít i milión uzlíků na jeden metr čtvereční. Koberce se po dokončení ještě střihají, což je velmi odborná práce. Vše je ruční práce, zejména žen, každý koberec je proto unikátem.
Vzory perských koberců
Perské koberce se poznají podle velké středové oblasti obklopené širokými primárními a sekundárním pruhy. Ve středu bývá obvykle květinový vzor, nebo arabesky, ale také obojí. Obvodové zdobení je při dělení podřízené centrálnímu vzoru. Ozdoby se opakuje, ale v rovnováze a symetrii, a to alespoň v jedné ose (svislé). Symetrie podle dalších os je již obvykle jen přibližná.
Moderní výroba
Dnes se koberce tkají na speciálních strojích a umělými vlákny (polyamidy, polypropylenové filamenty, výjimečně jde o vlna). Cena takového koberce je samozřejmě řádově nižší, ale i tak je perský koberec z umělých vláken krásným doplňkem domácnosti.
